Svatební floristika (1) - Starověk a Antické Řecko a Řím

První zmínky o květinářské a vazačské tvorbě jsou souběžné se vznikem kultů božstev. Lidé kladli květiny jako obětní dary bohům, později s nimi zdobili oltáře a obětiště. Postupem času se květiny dostávaly z obětišť do lidských příbytků.

Starověk

V době starého Egypta byl kladen veliký důraz na symboliku, obřady a krásu lidského těla. Členové vyšších vrstev se učili základům zahradnictví, včetně vázání květin, což bylo v tomto období vnímáno jako součást společenské etikety.

Při slavnostních obřadech nechyběla mužům ani ženám vonná kytice nebo jednotlivý květ volně držený v ruce nevěsty. Hodovní tabule bývala obložena lahůdkami a zdobena květinovými girlandami a nádobami s kyticemi.

Významnými květinami této doby byly lotos (Nelumbo nucifera), chrpa (Centaurea), leknín (Nymphaea), šáchor (Cyperus papyrus), mák (Papaver), kosatec (Iris), oliva (Olea), rozmarýn (Rosmarinus), lupina (Lupinus) a narcis (Narcissus).

 

Antické Řecko a Řím

Ozdobné vazby k oslavám používali Řekové i Římané stejným nebo alespoň dosti podobným způsobem.

Hlavními formami úpravy ve starém Řecku byly věnce, girlandy a rohy hojnosti. Řecká nevěsta nosila na hlavě věnec z bílých růží.

S oblibou se v tomto historickém období používaly růže (Rosa), hyacinty (Hyacinthus), rozmarýn (Rosmarinus), tymián (Thymus), šalvěj (Salvia) a myrta (Myrtus).

Římská nevěsta měla ve vlasech, narozdíl od nevěsty řecké, zapleteny květy pomerančovníků. Při mimořádných událostech, ke kterým patřila i svatba, se na podlahy římských vil pohazovaly korunní plátky a listy z růží (Rosa) a vavřínů (Laurus).

Dalšími, v Římě často používanými, rostlinami byly kosatce (Iris), tulipány (Tulipa), narcisy (Narcissus), hyacinty (Hyacinthus), lilie (Lilium) a kvetoucí keře nebo výhonky rozmarýnu (Rosmarinus), tymiánu (Thymus), šalvěje (Salvia) a myrty (Myrtus).