Svatební floristika (3) - 19. století

Charakter aranžování v období romantismu byl ovlivněn seznámením se s japonskou a čínskou kulturou. V protikladu s japonskou jednoduchostí však byla evropská aranžmá chaotická a překombinovaná. Jak se v Evropě začal rozvíjet zájem o aranžování květin, neobešla se žádná slavnostnější událost bez květinového aranžmá pro dům i tabuli. Květiny se staly pro střední vrstvu módní záležitostí. Zahradníci pěstovali široký sortiment květin z celého světa, proto byl pro vazače květin k dispozici velký počet druhů. Květiny se ale doposud upravovaly neformálně.

Květy byly v období biedermeieru velmi obílené. Staly se důležitou součástí oděvu. Významnou květinou tohoto období byla kamélie (Camellia), která se používala jako ozdoba šatů, účesů i pánských oděvů. Květiny se nosily upevněné i na kloboucích, u pasu a ve vlasech. Ve Francii se vázaly takzvané bukett kytice, což znamená příjemně vonící kytice. Pro tyto kytice do ruky, určené na plesy a pro nevěsty, se proto používaly sladce vonící květiny jako gardénie (Gardenia), Stephanotis, růže (Rosa) a květy rodu Citrus.

V letech 1815 až 1848 se objevily charakteristické kytice typu biedermeier, které velkou měrou ovlivnily vývoj svatebních kytic. Biedermeierovská kytice se vyznačovala uzavřenou formou a vznikala seřazením různých květů do pravidelných kruhů. Forma této kytice byla nejprve talířovitá, později poloplná až pyramidální. Používaly se pro ni drobné květy, které se navazovaly na dráty. Kromě rostlin se používal krepový papír, staniol, stuhy, případně jiné dekorační materiály. Někdy se celé kytice barvily do jednoho odstínu.

Nevěsta se vdávala v bílých šatech, v ruce držela biedermeierovskou kytici, na hlavě měla myrtový věneček a na závoji našité větvičky myrty (Myrtus). Družičky mívaly ve vlasech věnečky uvité z drobných květin. Chlapci si zdobili klobouky a kabátky malými kytičkami.

V realismu se vážou veliké kytice. Z biedermeierovské kytičky se stává plochá talířovitá kytice, v níž jsou květy zapíchány do vlhkého mechu na drátěném držáku. Časté byly i kytice vytvářené kolem pevné vnitřní tyče do vysokého kuželu.

Slavnostní šaty jsou bez květinové brože nemyslitelné. Pánové nosí malé kytičky v knoflíkové dírce na klopě. Ty se zasouvají do tenkých vodou naplněných zahnutých skleněných trubiček, majících rozšířené hrdlo, které je drží v dírce saka. Květiny zdobí každou slavnostní tabuli. Aranžování květin v tomto období patří k zaměstnání žen.

Věnce a korunky (diadémy) byly i v druhé polovině 19. století hlavní ozdobou nevěsty. Zhotovovaly se z jemných bílých, bledě modrých, růžových nebo světle žlutých květů. Věnce se vázaly z myrty (Myrtus) nebo pomerančovníkových květů a prokládaly se jemnou zelení, zvonky (Campanula) a pomněnkami (Myosotis). Nakonec se celé ovinuly zlatým nebo stříbrným vláknem. Květy se ve svatebních kyticích drátovaly. Manžety se zhotovovaly z jemných látek typu atlasu nebo taftu a kytice se svazovaly lýkem a bílou nebo stříbrnou šňůrkou. Od 70. do 90. let se móda změnila a kytice se začaly vázat výhradně z bílých květů. Vázaly se tak, aby působily dojmem, že padají přes ruku nevěsty. Ve středu kytice byly květy nahuštěny a směrem dolů pro vyvolání dojmu ztracena se přidávaly květy drobnější s jemnou zelení.

Nové poznatky v secesi ve všech oblastech vědy mají vliv i na práci s řezanými květinami. Kytice se doplňovaly pestrým peřím, hlavně pavím, pštrosím a rajčím. Hojně se používaly stuhy, mašle a ozdobné šňůry.

Oblíbené byly především květiny s dlouhými stonky a hladkými listy, jako například kaly (Zantedeschia), lilie (Lilium), šeřík (Syringa) a kosatce (Iris). V zahradách byly často k vidění záhony s ostrožkou (Delphinium), floxy (Phlox), topolovkami (Alcea), astrami (Aster), lupinami (Lupinus), slunečnicemi (Helianthus) a liliemi (Lilium).

Situace ve 20. století

Ve 20. století se v úpravě květin projevilo i hledisko využívání charakteristických vlastností rostlinného materiálu. Hojně se využívá přirozený tvar růstu rostlin. Jedině díky kombinaci květin a listů náležejících k přirozenému společenství lze podle estetických hledisek dosáhnout krásy kompozic. Květiny se ale stávají čím dál více předmětem obchodu a ve společenském životě, v úpravě obytných prostorů a při oslavách v průběhu roku hrají významnou roli. Od roku 1910 je vazač květin dokonce samostatnou kvalifikovanou profesí.

Po 2. světové válce produkovalo zahradnictví díky lepší technice, specializaci a pěstebním metodám obrovská množství rostlin a řezaných květin. Soudobé dopravní prostředky umožňovaly dostávat na evropský trh květiny z celého světa. Svatební kytice již nemají jednotný styl, ale pravidlem je jejich velikost a pompéznost.

V roce 1967 se stala z vazačství květin floristika. Úpravy již nemají jen jednu podobu, ale vytvářejí se různé styly podle příležitosti a požadovaného výrazu.

Další články

Květinové dekorace nádobí (21.01.2012)Svatební floristika (4) - Historie svatební floristiky v ČR (21.01.2012)Svatební floristika (5) - Historie svatební floristiky v ČR - současnost (21.01.2012)Materiál používaný při zhotovování svatební floristiky (3) (21.01.2012)Svatební floristika (2) - Středověk (12.01.2011)