Svatební floristika (5) - Historie svatební floristiky v ČR - současnost

Do 60. let 20. století se vázaly převážně svatební kytice převislé, bohaté na květy a zeleň, často doplněné myrtovými věnečky a bohatou tylovou nebo krepovou manžetou. Z květů se používaly bramboříky (Cyclamen), růže (Rosa), kaly (Zantedeschia), rychlené konvalinky (Convallaria) a šeříky (Syringa), venkovní karafiáty chabaudovy (Dianthus caryophyllus) a někdy i orchideje. V průběhu 60. let se u nás začaly pěstovat gerbery (Gerbera) a americké karafiáty (Dianthus). Barevná škála, kterou nabízejí gerbery (Gerbera), také podpořila netypické barevné ladění svatebních kytic. Kytice však byly i nadále spíše jednobarevné. Změnil se i tvar kytic. Převislé se sice vázaly stále, do módy však přišel tvar pravidelného či nepravidelného trojúhelníku. Zároveň se omezil počet květů, kytice byly menší, vzdušné a doplněné netradiční zelení různých skleníkových rostlin. Na soutěžích bylo možné vidět i ve svatebních aranžmá netradiční květy jako jsou kapské fialky (Saintpaulia), klívie (Clivia), květenství bromélií a podobně.

Aranžování v 70. letech charakterizuje používání tradičního rostlinného materiálu. Používalo se málo zeleně a kytice se vázaly převislé nebo ve tvaru trojúhelníku. Z květin se používaly hlavně karafiáty (Dianthus), gerbery (Gerbera), kosatce (Iris), narcisy (Narcissus) a tulipány (Tulipa). Postupně se začalo používat i více zeleně, kromě dosavadních Asparagus, netíku (Adianthum), zelence (Chlorophytum), sleziníku (Nephrolepis), listů Dieffenbachia a Monstera. Vše bylo doplňováno jednoduchými látkovými stuhami a papírovými manžetami.

Toto období je charakterizováno jako období touhy po něčem novém a stále častěji se využívá protikladu. Nosily se jak dlouhé, tak krátké svatební šaty. Svatební kytice dostává lineární tvar. Nové květinové výpěstky a exotické květiny jako touliky (Anthurium) nebo orchideje inspirovaly novou linii ztvárnění. Zprvu jsou to kytice značně velké a dekorativní. Uplatnily se kytice z karafiátů (Dianthus), které dostávají výrazný liniový tvar, většinou je jedna osa kratší a druhá delší. Později byly v oblibě kytice asymetrické, vázané z květů toulik (Anthurium), orchidejí (Dendrobium a Paphiopedilum), Protea a Spathiphyllum. Poptávka byla však i po drobných, něžných a půvabných kytičkách.

Ke konci 70. let se častěji objevuje svatební kytice kulatá a zcela nový typ, kterým je svatební košíček. Ten se zhotovoval z proutků buď zcela amatérsky, nebo se dovážel ze zahraničí (hlavně z Rakouska). V podstatě se jednalo o vypichovanou práci různých tvarů (trojúhelník, vějíř, kulatý a jiné).

V 70. a 80. letech se prosazuje volný styl aranžování, jehož základem je vytvoření kompozice podle principu zlatého řezu. Sortiment používaných druhů se v tomto období obohacuje o nové řezané květiny a zeleň.

V 80. a 90. letech 20. století se stále častěji pěstují rychlené velkokvěté růže (Rosa), Alstroemeria, chryzantémy (Dendranthema), Gloriosa, kosatce (Iris), orchideje a jiné. V tvarech převládá převislá kytice, volná kulatá kytice a fantazie. Kytice jsou bohaté na rozmanitou zeleň a neobvyklé doplňky (semeníky, kousky kůží, větvičky dřevin, dovážené umělohmotné stuhy) a jsou celkově větší a bohatší. Lepší technika zpracování také umožňuje používání různých pomůcek.

90. léta se vyznačují velkou abstrakcí a volností v tvorbě. Uplatňuje se zručnost a především fantazie aranžérů. V závislosti na tom postupně vzrůstá zájem o exotické a netradiční květiny.