Svatební floristika (2) - Středověk

V románském období se na zem pohazovaly květiny a vonící směsi koření, které svou krásou a vůní chránily chrám před zlem. Dnešní zvyk rozhazování květin před svatebním párem vznikl pravděpodobně z přání odehnat od novomanželů vše zlé.

Pro řez se pěstovaly růže (Rosa), lilie (Lilium), konvalinky (Convallaria), chrpy (Centaurea), kosatce (Iris), fialky (Viola) a ostrožky (Delphinium), které byly určené především pro výzdobu kostelů.

Nevěsty v gotice se zdobívaly zelenými věnečky vpletenými do vlasů a do závoje. Věnec nevěsty představoval symbol čistoty, neposkvrněnosti a nevinnosti. Šlo o prostý kulatý věneček pletený družičkami v předvečer vdavek. Oblíbenou ozdobou hlavy nevěsty byl ale i prostý, jednoduchý zelený pásek ovinutý kolem čela a vpletený do závoje.

Často se z hygienických důvodů po domech a mezi hodovníky rozsypávaly vonné byliny. Šlo například o levanduli (Lavandula), majoránku (Majorana), růži (Rosa) a tymián (Thymus).

Novověk

Květinová výzdoba tabule v renesanci se naprosto liší od dnešních dekorací stolu. Květy se nedávaly do nádob, ale volně se rozhazovaly po stole. Používaly se k zdobení podnosů s jídlem nebo se zasunovaly mezi ovoce na mísách. Slavnostní tabule zdobily také vavřínové girlandy protkané květy, ovocem a stužkami, postupně však do aranžování pronikal určitý řád, který zdůrazňoval vertikální linii.

Nejpoužívanějšími rostlinami tohoto období byly kosatce (Iris), chrpy (Centaurea), narcisy (Narcissus), orlíčky (Aquilegia), růže (Rosa) a lilie bělostná (Lilium candidum).

V období baroka se květiny začínají uplatňovat jako ozdoba žen. Květy se přišívají na šaty a vetkávají do vysokých účesů, a to nejenom květy volné, ale i takzvané bonbónky květů či celé snítky. Květina se stává módním artiklem, proto již nestačí pouze čerstvé květy, ale ve velkém se začínají vyrábět i květiny umělé.

V rokoku se květy připevňovaly na každé šaty, věnečky byly pokládány na krempy pánských klobouků, z květin se vázaly náhrdelníky, náramky nebo ozdoby paží. Snítky květin zdobily kočáry, slunečníky i dětské kočárky.

Kytice byly vzdušnější s převislou dolní vrstvou květů. Módní byly květy ve světlejších, pastelových tónech. K velkým nápadným květům byly přidávány ovíjivé liány jako zimolez (Lonicera caprifolium), povíjnice (Ipomoea purpurea), lichořeřišnice (Tropaeolum majus) a květy s dlouhými štíhlými stonky.

V rokoku byl důležitou ozdobou hlavy nevěsty věnec. Skládal se ze živých i umělých květů. Každou nevěstu zdobil vonný bílý kvítek pomerančovníku, který symbolizoval plodnost a manželské štěstí.

Během období klasicismu a empíru začínají hrát na svatbách vedle pomerančovníkových květů svoji úlohu i něžné konvalinky (Convallaria) a sněženky (Galanthus), svěží růže (Rosa) a exotické orchideje. V bohatých kyticích se objevovaly i růže a stuhy tvořící hýřivý květinový vodopád. Na saténových stuhách splývajících od středu kytice byly po celé délce v pravidelných odstupech uzlíky, držící drobné kvítky a poupata. Věřilo se, že uzel, pradávný symbol svazku muže a ženy, nosí štěstí do manželství. Po obřadu tehdy nevěsty podle zvyku stuhy stříhaly na  kousky s uzlíky, které dávaly družičkám a přítelkyním v upomínku na svatbu.

Četné jsou sasanky (Anemone), lilie (Lilium), růže (Rosa), floxy (Phlox), fialky (Viola), jiřiny (Dahlia) a cibuloviny, přidávaly se také plazivé nebo převislé rostliny jako réva (Vitis vinifera), srdcovky (Dicentra) a smuteční vrby (Salix).

Další články

Svatební floristika (3) - 19. století (21.01.2012)Materiál používaný při zhotovování svatební floristiky (2) (21.01.2012)Svatební floristika - nářadí používané při zhotovování svatební floristiky (21.01.2012)Svatební floristika (4) - Historie svatební floristiky v ČR (21.01.2012)Svatební floristika (5) - Historie svatební floristiky v ČR - současnost (21.01.2012)